Co vám řekne bonbónový test o vašem dítěti

Máte-li podobně jako já dítě v tom krásném věku 3-5 let, kdy nastává skutečná exploze různých intelektových i sociálních dovedností, možná si kladete otázku, do jaké míry některé rysy jeho chování předpovídají, jaký člověk z vašeho potomka jednou bude. Jsou záchvaty vzteku zárodkem budoucího cholerika? Bude klidné a tiché dítě v dospělosti introvertním flegmatikem?

Chcete-li si na chvíli zahrát na psychology, můžete si s vaším dítětem vyzkoušet miniexperiment, který v 70. letech minulého století vytvořil americký psycholog Walter Mischel. Takzvaný „bonbónový test“ (v originálu Standford Marshmallow Experiment) je zajímavý tím, že do jisté míry vypovídá o tom, jak pevnou vůli bude mít člověk v pozdějším věku.

S ohledem na to, že domácí verze experimentu rozhodně nebude probíhat v kontrolovaných podmínkách psychologické laboratoře, doporučuji tento „pokus“ brát spíše jako zajímavou rodinnou kratochvíli a nebrat jeho výsledky příliš vážně. Předem také upozorňuji, že „hra“ obvykle baví mnohem více experimentální psychology a některé rodiče, než děti samotné :-)

Postup je následující:

  1. Posadíte dítě ke stolu a položíte před něj bonbón či jinou oblíbenou sladkost.
  2. Řeknete mu, že když vydrží a nesní bonbón do doby, než se vrátíte zpátky do místnosti, dostane bonbóny dva. (Doporučený čas čekání je 10 minut.)
  3. Místnost opustíte. (Samozřejmě nechte pootevřené dveře, abyste mohli dohlížet na bezpečí dítěte.)
  4. Chcete-li být důslednými experimentátory, celou událost zaznamenáte na kameru umístěnou na stativu na stole, příp. použijete webkameru svého notebooku či tabletu. Následná analýza záznamu je obvykle velmi zábavná :-)

Výsledek může vypadat např. takto:

O čem výsledek bonbónového testu vlastně vypovídá?

Podstatou experimentu je měření schopnosti odložit okamžité uspokojení ve prospěch potenciálně většího „zisku“ v budoucnu. Je přirozené, že čím je dítě starší, zvyšuje se pravděpodobnost, že vydrží počkat. S věkem stoupá jak schopnost uvažovat o budoucnosti, tak i míra sebekontroly. Nejzajímavější je proto právě období v předškolním věku – kolem 4-5 let, kdy je 10-minutové čekání na bonbón skutečně vrcholnou zkouškou vůle.

Když autoři testu kontaktovali děti, které se účastnily experimentu, o deset let později, zjistili, že děti, které si ve věku 4-5 let dokázaly počkat na druhý bonbón, měly v období puberty lepší výsledky ve škole a také lepší body-mass index (ukazatel relevantní pro měření nadváhy). Kromě toho byly svými rodiči popisovány jako odolnější vůči stresu a projevující větší sebe-kontrolu ve frustrujících situacích.

Aby to ale nebylo málo, psychologům se povedlo po dalších zhruba 30 letech zkontaktovat 59 původních účastníků experimentu, aby je opět podrobili testování v psychologické laboratoři. (Samozřejmě, tentokrát už nešlo o bonbóny.) K velkému překvapení vědců se ukázalo, že i ve věku kolem 40 let byla míra sebekontroly větší u těch lidí, kteří jako 4-leté děti vydrželi počkat na druhý bonbón.

Co z toho plyne? V první řadě je důležité nepřeceňovat výsledek podobných „testů“, které měří pouze malý střípek z osobnostních rysů, které mohou ovlivnit budoucí úspěch. Lidské bytosti (a život sám) jsou mnohem komplexnější, takže rozhodně nepředpokládejme, že to, zda si 4-leté dítě vezme či nevezme bonbón, určuje jeho budoucí životní štěstí. Za druhé, schopnost odložit uspokojení ve prospěch vyššího „zisku“ je do velké míry ovlivněna zkušeností a dá se tím pádem i trénovat. Jak ukázaly pozdější studie, pokud dětem opakovaně vytvoříte příležitost na „něco hezkého“ si počkat (třeba na odměnu, oblíbenou činnost či pozitivní zážitek) a následně slib dodržíte, děti postupně získávají intuitivní poznání, že „počkat si se vyplatí“ a jejich sebe-kontrola stoupá. (Naopak - pokud bude dítě vyrůstat v prostředí, kde se sliby ne vždy plní a to, co nezíská ihned, už později nemusí být k dispozici, bude zcela logicky i v pozdějším věku následovat strategii rychlého uspokojení potřeb.) A nakonec, i pokud nedisponujete železnou vůlí a máte podobně jako já někdy problémy se sebedisciplínou či prokrastinací, vězte, že i v dospělém věku lze schopnost „odložit potěšení“ trénovat. Jak na to? O tom někdy příště… Kdy přesně, to nevím - bude záležet na mé schopnosti odložit různá momentální potěšení ve prospěch psaní dalšího článku :-)

Matej Hochel


Reference (odborné):

Casey, B. J., et al. (2011). Behavioral and neural correlates of delay of gratification 40 years later. Proceedings of the National Academy of Sciences, 108 (36), 14998–15003.

Metcalfe, J., & Mischel, W. (1999). A hot/cool system analysis of delay of gratification: Dynamics of willpower. Psychological Review, 106(1), 3 –19.

Mischel, W., et al. (1989). Delay of gratification in children. Science, 244 (4907), 933–938.



Posted on November 7, 2015 .